Berchtesgadenské alpy - výlety

na kole kolem jenneru až k chatě Carl von Stahl Haus

(vloženo 30. června 2016)
Ve čtvrtek 29. června 2016 přišel vhodný okamžik na další cyklistickou výzvu, a to v podobě výšlapu kolem hory Jenner až k horské chatě Carl von Stahl Haus v nadmořské výšce 1 736 m. Počasí bylo, řekl bych, cyklisticky ideální. Ani horko, ani zima, slunce občas. Takže záleželo pouze a jedině na mě, jak se se stoupáním vypořádám. Prostředí kolem hory Jenner jsem znal již z předchozích pěších výletů, takže jsem věděl, že mě nečeká nic snadného, na druhou stranu jsem byl ušetřen nepříjemných překvapení.
Má cesta začala na nádraží v Berchtesgadenu, kam jsem přijel vlakem z "mého" Bad Reichenhallu. Prakticky od samého začátku se silnice zvedá, nejdříve pozvolna, ale po nějakých 600 m. se jde na věc. Asfalt s malým provozem vede nahoru až k horské chatě Vorderbrand a hned na jeho začátku se můžete setkat se sklonem kolem 15%. Výjimkou ovšem nejsou úseky i přes 20%. V tuto chvíli není kam spěchat, protože stoupání, až na malé výjimky, trvá až do cíle "výletu", tedy až na samotný Carl von Stahl Haus! 
První část stoupání jsem měl za sebou ve chvíli, kdy jsem míjel zmiňovanou občerstvovnu Vorderbrand. Zde si můžete dát pauzu před pokračováním ve výšlapu, nebo jet bez přestávky dál, jak jsem to udělal já. Z asfaltové silnice jsem odbočil doprava a šotolinou jsem se vydal lesní turistickou cestou až těsně pod prostřední stanici lanovky Jennerbahn. Dále jsem pokračoval - konečně trochu z kopce - až k tzv. Speichersee - jezeru sloužícímu v zimě pro potřeby sněžných děl. Zde jsem si udělal pauzu na malé občerstvení z vlastních zásob. Toto místo je velmi hezké, s krásnými výhledy a s možností koupání (jen pro otužilé). 
Od jezírka dál směrem ke Königsbachalm až nahoru k cíli vede krásná šotolinová cesta. Nejdříve se mírně k klesá, aby se pak začalo opět stoupat. Naštěstí je k dispozici další občerstvovna, tentokrát Königsbachalm. Ta je samoobslužná (německy die Selbstbedienung), což znamená, že pokud si chcete něco objednat, nikdo k vám nepřijde, musíte k okénku sami. Já sám nechápu, proč to nejde klasicky s obsluhou, zvláště pro cyklistu, který toho má díky stoupání docela dost, by to bylo jistě příjemnější. Zde se cesta větví - jeden směr by vás zavedl přes Götzentalalm až na Götzenalm, druhý, kterým jsem se vydal já, vede prudkým stoupáním (někdy i 30%!) k vysněnému cíli. Tato cyklostezka je sjízdná skoro jen profesionálem nebo člověkem na elektro-kole. Normální smrtelník to jde pěšky. A i tak jsem měl co dělat, abych při tlačení svého biku neměl maximální tepovou frekvenci... Takže nic pro rodiny s dětmi, nic pro víkendové jezdce na kolech. Pro ty jsou určeny zcela jiné trasy.   
Po dlouhém a těžkém stoupání (13 km) jsem se konečně vydrápal kolem hory Jenner, kterou jsem měl po levé ruce, a další z horských chat - Schneibsteinhausu - jehož návštěvu jsem vynechal (opět samoobsluha) - až na německo-rakouskou hranici, což znamená, že jsem dosáhl svého dnešního vysněného cíle - horské chaty Carl von Stahl Haus (1 736 m.). Ten již leží na rakouském území, ale věřte mi, vám to bude celkem jedno. Hlavně když vás obslouží nějakým tím lahodným mokem a nabídnou vám zeleninový salát nebo třeba nějaký ten koláč, resp. "Kuchen", jak tomu německy říkají. Vládne tady příjemná atmosféra, dostaveníčko si zde dávají především pěší turisté, kterých tady bývá požehnaně, a občas i cyklisté. Ti ale daleko méně, protože dostat se sem opravdu není pro každého.   
Po řádném a zaslouženém odpočinku jsem se vydal na zpáteční cestu k vlakovému nádraží v Berchtesgadenu. Jen místo abych se vracel zase kolem Speichersee jsem zvolil šotolinovou stezku kolem jezera Königssee a přes Schönau am Königssee jsem po 12 km většinou prudkého sjezdu dorazil do výchozí stanice. Ruce od trvalého brzdění pořádně bolely, ale to prostě patří k věci. 
Žádáte bližší informace? 
Máte nějaké otázky? 
Chcete, abych vás na této trase doprovázel? 
Napište mi! Bude mi velkou ctí!